U11 načala sezónu v Kadani
11.9. jsme otevřeli další sezonu, tentokrát nás čekal výživný výlet do Kadaně. Letos namísto náhodných turnajů přisel hokejový svaz se systémem 10 turnajů tak, aby každý potkal co nejširší spektrum soupeřů. Tudíž spousta borců okusila poprvé výhod areálu v Kadani a musím říct, že kdybychom nepoužili donucovací prostředky nejnižšího stupně, jsou na prolézačkách a lezecké stěně ještě teď……
Na turnaj jsme bohužel postrádali spoustu borců. Pro nemoc a zranění se omluvili 3 borci, dalších 5 chybělo kvůli různým jiným důvodům. Tím pádem jsme odjeli jen s šesticí borců z přípravky ( Jolanka Tomancová, Valča Weinerová, Tomáš Mejsnar, Viktor Boháč, Radim Vaněk, Tonda Lupač), kterou doplnila trojice zabijáků z benjamínků Kája Rebcová, Radim Boháč (oba mají 7let!) a Honza Ambrož, kteří tím pádem prožili ostrou soutěžní přípravkovou premiéru. Turnaj jsme museli absolvovat bez brankáře.
Ve skupině jsme remizovali s domácí Kadaní 0:0, prohráli s Liticema A 0:4 a remizovali s Rakovníkem B 1:1.
Moc se mi líbil zápas s Kadaní, oba týmy se snažily hrát kombinačně a kreativně. V podstatě nebylo vidět ani z jedné strany napalování míčku bůhvíkam dopředu. Všichni naši hráči si zaslouží za tohle utkání největší pochvalu a já si ho na lavičce fakt užil a myslel na to, že Eliška musela zůstat doma a já slíznul smetanu sám 🙂 . Třikrát jsme se prokombinovali do situace, kdy jsme šli sami na brankáře a bohužel ani jednou to neskončilo gólem. Kadaň byla lepší, ale paradoxně šance jsme měli spíš my.
Bohužel s tím kontrastuje hrůza, ke které jsme se uchýlili potom. Napalování míčku, konec s kombinační hrou a jen snaha urvat všechno sám a sólování. Po pochvale se prostě někteří hráči cítili jinde, než je zdrávo. Litice hráli dobře a i nadšeně bojující mladý tým z Rakovníka nám dělal starosti. Naštěstí se nám podařilo ve druhé části zápasu s Rakovníkem zvrátit utkání a zatlačili jsme soupeře u jeho kruhu. Jeden nájezd proměnil Honza Ambrož, další neproměnil Tomáš Mejsnar a zbývající šance zůstaly nevyužity. V té době už jsme museli hrát bez do té doby dobře hrající Valči, která dostala míčkem do nohy a pohybem pak připomínala spíš postřelenou srnku, než hráčku pozemního hokeje.
V play-off jsme nejdřív prohráli 0:3 s Liticemi B, kdy už jsme hráli o poznání lépe a jen individuální chyby v obranné fázi ve druhé půli zápasu nás odsoudily k zápasu o poslední místo. Tak jsme nastoupili opět s „B“ týmem Rakovníka. Po velmi špatném úvodu zápasu, kdy mne mrzel přístup některých hráčů, jsem si vzal svůj první motivační time-out v trenérské kariéře (ještě asi teď vylézají nájemníci okolních domů z bytů, co se to proboha děje), překopal sestavu a poslal jsem na hrot jen benjamínky a okamžitě po tom, co vběhli na hřiště, tak Kája vykličkovala oba obránce, nahrála přes kruh Honzovi a ten dal vzpomenout na svého bráchu, který už pár gólů za Kbely taky vsítil. Za minutu backhendem propálil brankáře Tomáš Mejsnar a bylo přece jenom veseleji.
Nejúžitečnějším hráčem byl zvolen Honza Ambrož. Hráčů, kteří by si zasloužili cenu ale bylo víc. Tonda odehrál výborný turnaj jak na krajním obránci, tak i v prostředku obrany. Moc dobře zahrál Tomáš, Kája, Valča (která pak hrála ještě poslední zápas, ikdyž noha evidentně bolela). Ostatní zůstali pod svým standardem a jen první zápas ukázal, že to byla chvilková záležitost, únava ze sluníčka a tak (koneckonců domu y turnaje jsem vezl 3 spící sněhurky bez známek života)
