Starší žáci na vítězství nedosáhli
V novém roce 2017 se starší žáci v lednovém dvoukole střetli s týmem Slavia Hradec Králové a s HC Hostivař. Ač jsme v obou zápasech vedli, náskok jsme neudrželi. S Hradcem jsme prohráli 4:3 a Hostivař s námi nakonec uhrála remízu 2:2.
Jak Hradec tak i Hostivař udělali oproti prvnímu dvoukolu, kdy jsem je viděl hrát v Kostelci nad Černými Lesy, velký pokrok. Nesměli jsme oba týmy podcenit, a na to jsem kladl důraz v předzápasové poradě. První polovina duelu s Hradcem byla velice dobrá. Dodržovali jsme stanovoenou taktiku a opoločasu vedli 3:1. Nutno však upozornit, že kdyby soupeř trefil správně branku, prohrávali bychom minimálně o šest branek. Nedával tutovky do prázdné kisny, nebo jim Dominik chytal střelbu jednu za druhou. Zkrátka nám štěstí hodně přálo.
Obrat nastal ve druhé polovině druhého poločasu, když Ruda nahrál nepochopitelně středem hřiště na nikoho, respektive na forhend soupeři, který z protiútoku snížil na 3:2. Ještě byl ve velké šanci dobře hrající Max Hurych, kdy mohl usměrnit míček do odkryté branky a pojistit skóre na 4:2, ale střelou z voleje jen rozvlnil bočnici. Závěr jsme pak už neuhlídali a konečná prohra mrzí. Branky dala Tereza po dvou gólech a jeden Anet. Trestný roh měl jen jeden Hradec.
S Hostivaří se opakoval podobný scénář. Poločas jsme vyhráli 2:0, měli jsme zápas více méně pod kontrolou, ale závěr jsme si opět nechali utéci a dovolili jsme Hostivaři vyrovnat. Nutno rovněž smeknout před koučinkem Hostivaře, kdy v poslední půlminutě za nerozhodného stavu odvolal brankaře a snažil se jít do risku a dát branku. Tenhle zápas se mi moc líbil, i když je to remíza s příchutí porážky.
Oba zápasy byly velice složité na to, aby se ihned daly zhodnotit, ale s odstupem času se smiřuji s tím, že je to má chyba, protože jsem dopustil, aby se soupeř chytil. I když jeden zápas skončil remízou, beru to jako porážku a cítím za to vnitřně odpovědnost. Takovéto zvraty by se neměly stávat, natož opakovat, protože stejný zápas jsme odehráli i proti Presidentu v Kostelci, kdy nám výhra 2:0 také utekla v posledních vteřinách a duel skončil 2:2. Do branky se trefili Anet a Jonáš. Na trestné rohy to bylo 3:3, žádný nebyl proměněný.
Stejně jako hráči na hřišti nebo na střídačce, i já mám snahu odvést maximum a podat výkon nad rámec svých koučovacích schopností. Má to ale jednu podmínku. Kdokoliv je na hřišti, musí trenéra poslechnout. Na slovo a do písmene a ne s ním vést polemiku, nesouhlasit a mít vlastní hlavu. Pak systém, taktika i strategie hry nefunguje, protože pokud zbytek týmu poslouchá a plní vše co říkám a jaké dávám instrukce, jeden nebo dvě svéhlavičky celou hru rozloží…
V tomto případě jde jednak o Rudu a jednak o Radka. Ruda je v opozici neustále. Je to jeho životní styl zdá se. Na cokoliv má opačný názor, dokonce i na to, že se jmenuje Ruda je schopen diskutovat a tvrdit něco jiného. Největší jeho chybou je ale skutečnost, že pochybuje sám o sobě. Cokoliv udělá, cokoliv má udělat je v jeho očích špatně. V mých očích má mnohem na víc a není schopen, nebo ochoten si to přiznat a překročit vlastní stín a to je velká chyba. Protože pokud bude věřit tomu, co říkám, a to je, že umí být špičkový hráč a obránce, budeme vyhrávat všechno. Ale on nevěří ani svému nosu mezi očima a to je pro týmovou hru moc špatné.
Radek zase chce být dobrý hráč, věří si, a chce hrát, ale je pro pozemní hokej v současné chvíli příliž velký gentleman a slušňák. Dokonce mám pocit, že by se omluvil brankaři, že na něj vystřelil a trefil ho. Musí být více agresivní, důrazný v osobních soubojích a silný v rozhodování. Jinak je na hřišti třetinový a pak to tým pozná.
Musím vyzdvihnout Dominika. Chytil dvě penalty (!), byl všude, byl mrštnej, pohyblivej, byl vždy tam, kde být měl. Neuvěřitelný výkon v porovnání s jinými zápasy, kdy ho rozptylovalo cokoliv a kdokoliv, zejména spoluhráči včetně ségry. Teď se koncentroval jen na sebe a byl to jiný člověk. Vzor pro Rudu.
Také je potřeba pochválit nejmenší hráče na hřišti, Maxe s Jonášem. Zejména aktivitu a pohyb v prostoru. Fakt je, že ta rychlost hry je vyšší než u mladších žáků, ale oba jsou vidět a to je jen dobře.
A protože i ostatní hráli nad rámec svých možností a schopností (konkrétně Tomáš, Terka, Petra, Anet), skutečně padá zodpovědnost za ztráty vítězství na hlavu trenéra.
