Přípravka na Velké ceně Prahy neoslnila, ale bere bronz

Velká cena Prahy byla rozhodně tím největším a nejzajímavějším turnajem, který naší přípravku jarní sezonu čekal. Trenér by i řekl, že na tomto prestižním turnaji, kde jsou všechny týmy z Prahy, podají naše děti ty nejlepší výkony, budou se chtít umístit co nejvýše, ale opak byl pravdou.

Kbelské áčko loni turnaj vyhrálo a je dost možné, že hráči měli v hlavách, že letos se to vyhraje také a samo a nebude potřeba velké snahy. V prvním zápase nastoupili proti klukům z Hostivaře, kteří jsou vždy kvalitním soupeřem a vyhrát může kdokoliv. V tomto zápase byli kluci z Hostivaře úspěšnější a vyhráli 2:1, i když naši měli několik šancí, které neproměnili. Zápas, který měli vyhrát, zápas, který se dal vyhrát, ale bohužel. V dalších zápasech jsme nastoupili proti dvěma týmům z Pragy a ze Slavie. Výkony byly neuspokojivé, kluci se na hřišti ploužili, neplnili taktické pokyny a nevypadali jako tým, který chce vyhrát. Nakonec jsme měli více štěstí než rozumu a skončili ve skupině na 2. místě. Díky tomu jsme hráli o konečné 3. místo proti velice šikovným holkám ze Slavie.
Poprvé za celý turnaj předvedlo áčko svůj standardní výkon a vyhrálo, a toto vítězství nám zajistilo konečnou třetí příčku.
Co nás mrzí nejvíce? Asi to, že áčko je opravdu skvělý tým, který když má den, lze ho těžko porazit. Vše je leží pouze v hlavách a myslích hráčů a pokud podcení soupeře, snadno se prohraje. Je potřeba tomu dát něco víc, je potřeba chtít a hrát srdcem. Pokud by tým hrál tak jako poslední zápas, jsem si téměř jist, že by se hrálo ve finále. Nakonec je to možná dobře. Kluci poznali, že se to „samo“ opravdu nevyhraje.
Jako trenér jsem nespokojen; velice. Ať už s výkony skoro celého týmu (Radim Boháč jako jediný podal dobrý výkon) vyjma posledního zápasu nebo i s tím, že jsem asi tým nedokázal náležitě připravit na velice důležitý a pěkný turnaj.

B tým nastoupil ve druhé skupině proti oslabenému Presidentu, Bohemians, holkám z Hostivaře a domácím týmům. Na turnaji nás po dlouhé době posílili sourozenci Albertovi a jak Tadeáš, tak Valerie patřili k příjemným překvapením našeho týmu.
První zápas proti Bohemians byl z naší strany nejpovedenější. Hlavně díky tomu, že soupeře se spoustou mladších hráčů jsme přehrávali silou a rychlostí. Výhra 3:1 byla příslibem do dalších zápasů, ale bohužel jsme další zápasy odehráli zřejmě od vlivem horka podstatně hůře a bez pohybu a snahy.
Mrzí nás prohra s Presidentem, která nás poslala na poslední místo ve skupině. Soupeř se spoustou šikovných, ale věkově většinou mladších dětí, nás nasazením a bojovností přehrával a na prohru 1:2 rozhodně nemůžeme být pyšní.
V utkáních s holkami z Hostivaře a Slavie (oba 0:7) jsme se v podstatě jen bránili a zápasy s domácími týmy, včetně zápasu o umístění jsme prohráli. Takže ve výsledku poslední místo.
Tentokrát nás hráči zklamali. Bez nasazení a chuti do hry se špatně vyhrává. Je to škoda, protože to jinak byl po všech stránkách povedený turnaj.

Na turnaji jsme bohužel postrádali Petra Bártu, který se musel věnovat rodinným aktivitám. Hokeji dává všechno a je vždy a všude, ale když má ten den narozeniny, tak mu tu neúčast odpustíme 🙂 Petrovi všechny děti aspoň na dálku popřály formou videa, které jste mohli vidět na Facebooku Sokola.

Děkujeme každopádně rodičům, že vydrželi celý den na Slavii, když byl den jako stvořený pro koupaliště! 🙂 Děkujeme také Michalovi Lupačovi, za fotodokumentaci celého dne.

Trenérské duo Rebec – Vohnický