Mladší žákyně vyhrály Velkou cenu Prahy!
V sobotu 10.6. jsme se s týmem holek zúčastnili turnaje mladších žákyň na Slavii. Všechno klaplo na jedničku a ačkoliv holky v tomto složení hrály teprve potřetí a pro část z nich to byla premiéra ve vyšší kategorii, tak jsme turnaj vyhráli a pohár putuje do kbelské síně slávy.
Na začátku článku je potřeba zmínit, že jsme si už během týdne kvůli neúčasti obou Kristýn (zlomený prst u nohy a škola v přírodě) zajistili výpomoc od mladších žákyň Mnichovic a nastoupila za nás jejich hráčka Angela Bauersfeldová. A zahrála skvěle!
Na turnaj jsme tedy odjeli s jedinou hráčkou na střídání (hráčka benjamínků ročník 2009) a to v horku, co panovalo v sobotu, nebylo úplně uklidňující. Hráli jsme 2 zápasy za sebou a ke konci druhého zápasu se už únava opravdu projevovala. Pro holky to muselo být náročné, hlavně Anička Šimková a Veronika Rebcová odehrály celý turnaj bez střídání.
První zápas jsme hráli s Mnichovicemi. Oba týmy zahrály výborně – my hráli dobře zejména v obranné části. Zápas probíhal bez šancí s mírou převahou soupeře. Co prošlo do kruhu pochytala Denisa Bártová v bráně nebo odrazila obrana a hlavně jsme přežili kritickou chvíli, kdy pro únavu musela z pozice obránce vystřídat Valerie Weinerová a místo ní se do obrany stáhla Veronika, čímž jsme vyklidili střed hřiště a soupeř nás zatlačil. Do půle jsme pak po návratu k původnímu rozestavení ještě dokázali soupeře přehrát a Angela nás po přihrávce Jolanky Tomancové dostala do vedení. V druhé půli holky z Mnichovic mírně změnily systém hry,ale paradoxně jsme pak měli víc šancí, než v první půli, protože hra pak byla otevřenější. Ujala se jen jedna…..a kdo jiný, než Angela, která tak dokonale pomohla porazit její domácí oddíl. Zápas tedy skončil 2:0 pro nás.
Se Slavií se projevila únava. Ikdyž první zahrozila Slavie a „sešívané“ holky trefily naší tyč, měli jsme první půli zápas pod kontrolou a postupně si vytvářeli šance. Nakonec 3 góly v soupeřově síti mi přijdou na tolik šancí málo a minimálně 2 další šance neměly skončit mimo bránu. O góly se podělily obě útočnice Angela a Jolanka. Ve druhé půli soupeř začal lépe napadat naši rozehrávku, my si přestali nabíhat a celkově se nám začala hra bortit a my poprvé inkasovali. Nicméně po stažení Veroniky do obrany už k žádné neočekávané tragedii nedošlo a konečný výsledek 3:1 s ohledem na podprůměrnou druhou půli berem všema deseti. Vtipně působil pohled na naši nejmladší Karolínu Rebcovou, jak si hlídala v obraně o 2 hlavy vyšší hráčku. Kája hrála oba zápasy moc pěkně a kdyby se ji podařilo dotáhnout jednu ze svých akcí do konce a dala gól, tak mně chytali až někde na Bohdalci, nebo by mně křísili na Vinohradech. Rozhodně se v týmu neztratila a dostala stejnou porci minut, jako ostatní holky, ikdyž původně jela jen do počtu.
Já osobně si turnaj užil. Ještě jsem nestál na střídačce takového týmu, ze kterého by byla tak vidět touha a chuť si zápas užít. Z holek byla cítit síla, nadšení, touha vyhrát a poprat se za tým. Veronika po nastřelení míčkem do ruky mi do minuty hlásila, že chce hrát dál a to sotva držela hokejku. Anička vyběhla na roh bez jakéhokoliv strachu tak dobře, že zablokovala střelu pár centimetrů od střelkyně. To, že by se ji něco mohlo stát, neřešila. Jolanka s Angelou toho naběhaly na několik zápasů dopředu a spolehlivě zahrála v obraně Valerie, ikdyž to byla její premiéra v kategorii.
Na závěr musím zmínit výkon Denisy v bráně. Pod dohledem Tomáše Vohnického, který ji dirigoval a pomáhal řešit situace přímo zpoza brány, odchytala Denda výborné zápasy a za celý turnaj v podstatě neudělala chybu a neopak pochytala spoustu gólů. Vzhledem k tomu, že je pořád v podstatě brankářský začátečník, protože se do brankářského letos vrátila po hodně dlouhé době, tak to, co v sobotu předvedla není překvapení dne – je to vesmírné překvapení roku
