Mladší žákyně na zlato nedosáhly

O náročném víkendu 27. – 28. ledna 2018 se prakticky rozhodlo o prvních dvou místech Pražského přeboru mladších žákyň. Abychom získali zlato, museli bychom matematicky porazit Mnichovice o 6 branek a neztratit ani bod. Ač jsme byli na dobré cestě, nakonec to nedopadlo.

Nejprve jsme se utkali s Pragou. Upřímně jsem rád, že jsme s nimi hráli naposledy. Od prvního zápasu v prosinci šly pragovácké hráčky rapidně výkonnostně nahoru a vzhledem k tomu, že hrají o šesti v poli s vynikajícím posledním bekem, je velice obtížné se dostat do kruhu, a pokud se tak stane, i vystřelit. Nám se to podařilo mnohokrát, ale kupodivu jsme využili pouze jednu střelu do branky. Pokud bych nakázal: „trefte tyč“, budou mít holky problém, ale Lucce se to podařilo z půl metru hned dvakrát a to se jen tak nevidí. Vítězství 1:0 nám dávalo stále naději.

V zápase o vše jsme s Mnichovicemi vyhráli poločas 2:0. Celkem se nám dařilo, myslím, že před námi měl soupeř i respekt, což mu svazovalo ruce, ale pan Vodenka promazal svému kombajnu motory, a druhý poločas nám tyhle „selky“ zatápěly pod kotlem. Byl bych velice nerad, abych kohokoli svým výrazem urazil, ale Mnichovický tým oproti ostatním soupeřům, včetně nás, je silově, technicky i herně lepší. Jolanka se vejde do obránkyně z Mnichovic třikrát, a to si ještě může vybrat, jestli do té, co hraje v levo nebo do té, co stojí v pravo. Jejich útok Eliška mi připomíná rychlý torpédoborec, který, bez ohledu na počasí a stav moře, projede vlnami a jakmile se dostane do kruhu okamžitě, torpéduje branku, a buď protrhne síť, nebo jí pomůže spoluhráč. (A nebo ji netrefí, to nás mnohokrát zachránilo.)

Asi bychom je porazili, i o těch šest branek, ale pouze tehdy, pokud bychom spolu trénovali a hráli déle a ne jen přes zimní období (holky hrají venku ve dvou týmech spolu s kluky), a mohli se lépe sehrát na tréninku na velkém hřišti a ne v relativně malé tělocvičně. Takhle jen zbývá sportovně přiznat, že Mnichovice jsou momentálně první a zlato si zaslouží. Prohráli jsme 3:2.

V neděli jsme mohli vyzkoušet novou posilu v bráně Nikolu. Vždy hrála Denisa první půlku a Nikča druhou a v prvním duelu s Bohemians nás hodně podržela, kdy chytila několik nebezpečných střel. Nicméně jsme nakonec remizovali 2:2. Mám podezření, že si na nás děvčata z Bohemky věří, a nemají z nás takový respekt, jako proti ostatním týmům, protože když je vídám v zápasech proti jiným soupeřům, nikdy nehrají tak, jako proti nám. Trápily nás rychlými nebezpečnými protiútoky o sto šest a tu remízu si vybojovaly.

V posledním zápase se proti nám postavila Hostivař. Souboje s tímto týmem se mi líbí. Dívky z Hostivaře jsou takticky disciplinované, technicky zdatné a bojovné. Je hodně těžké dát Hostivaři branku a dost jsme si vylámali zuby nejen na obraně, ale i na brankářce, která nám nedávala čas vystřelit. Naštěstí se nám to podařilo a odnesli jsme si výhru 2:0. Nikola si odnesla svou první nulu. A já musím splnit slib, co jsem dal týmu za výhru.

Během halové sezóny jsme kladly důraz na taktickou přípravu