Béčko ukončilo trápení v Hradci
24. června, druhý den po Hockeypárty ve Kbelích, to vypadalo, že jsme si to v sobotu pořádně užili a neskutečně zapařili. Sice jsme měli nějaké omluvenky dopředu avizované, ale ráno se ještě omluvil Prochy, a kdybych měl ručník, hned v prvních deseti vteřinách ho hodím na hřiště. Olomouc po brzkém vedení si s námi dělala, co chtěla, my se jen zmohli na čestnou branku, druhou nám neodpískal, i když byl míček celým objemem za brankovou čarou. České Budějovice byly také lepší, i když veškerou práci zařídila jejich třináctka.
Připadal jsem si v mnoha chvílích, že koučuji kuželky, ale ono to tentokrát bylo skutečně těžké i pro děti. Najít sílu a motivaci není jednoduché a já v duchu bouchal šampaňské, že je to za námi a už nikam nemusíme jezdit. Abych ale děti neurazil, vždy se našly momenty, kdy jsme hrály hokej, soupeře jsme zatlačili a měli šance. Nicméně, bylo to jak zapalovat svíčku ve větru. Nedaří se, nedaří se a když se podaří, plamen vítr zhasne.
S Olomoucí jsme rupli 11:0 a Budějicemi 7:0.
Pokud bych zhodnotil letošní sezónu:
- Byla nesmírně náročná,
- po soustředění v září jsme byli lepší, tyto herní kempy mají smysl,
- jarní příprava se z mnoha důvodů nepovedla, neměli jsme natrénováno a na hře to bylo znát,
- A tým postoupil do bojů o medaile
- B tým se ke konci trápil
- je to tak fifty fifty…
- nicméně je znát, že pokud budeme mít kvalitní přípravu (soustředění, kempy), je snazší mít ze hry radost, neboť přijde úspěch.
- Proto v srpnu doufám se sejdeme v hojném počtu na příměstském táboře!