B tým nezopakoval 4 body jako minule

Nedělní odpoledne ve Kbelích 27. května opět patřilo hokeji. Mladší žáci B se utkali se soupeři z Olomouce a Jičína. Nepřijel tým z Českých Budějovic, Rakovník i Slavia tak odehrály jeden zápas, zato Olomouc si mákla třemi duely po sobě. Na poslední chvíli jsme dostali dvě omluvenky a měli jednoho na střídání. 

První zápas proti Olomouci začal velice nadějně. Hra byla vyrovnaná, dostávali jsme se do šancí. Jediné, co nám chybělo byla pořádná finální nahrávka, jak z forhendu tak i z bekhendu. Mnohdy jsme se dostali do kruhu a pak vznikla patová situace, že jsme se nedokázali dostat ze sevření obránců.

Olomouci vyšla asi sedmá šance a po první půli jsme prohrávali 0:1. Do druhé půle jsme nastoupili plni nadšení, optimismu a odhodlání, avšak postupem času nás tyto emoce opouštěly a po chybách v rozehrávce, nedůslednosti v osobních soubojích, nebo nepřesné střelbě či slabé nahrávce jsme ztráceli míčky a v neposlední řadě špatný odhad brankáře Olivera na útočící hráče; to vše nám zlomilo vaz v nadějném zápase. Modré dresy z Olomouce pronikali zejména jedním dotekem středem hřiště. Prohráli jsme 0:4

Druhý zápas proti Jičínu jsme začali opět aktivně. Snažili jsme se po stranách dostat do kruhu a prostřelit soupeřova brankáře. Poučeni z chyb v minulém zápase jsme snažili soupeře více tlačit a být důslední v osobních soubojích. Náš brankář instruován Alešem několika povedenými skluzy zastavil soupeře a držel naději na výhru. Jičín hrál z počátku mdle, patrně také proto, že se mu ztratila trenérka a zastoupil ji náš Michal Kačmařík. Nutno dodat, že koučing vedl zdatně. Kromě toho mám dojem, že motal hlavy našim hráčům, protože Michala znají a pokud v zápase udílí rady soupeři a ne domácímu týmu, tak chvilku to trvalo, než jsme si zvykli.

Vojta na sebe bral mnohem více zodpovědnosti a jeho výlety neměly chybu. Během prvního zápasu vykrystalizovalo obranné trio Vojta, Prochy a Jolanka, která z levého křídla často zaskočila za obranu a v mnoha případech zachránila propadnutí. Z jednoho výletu se Vojta vrátil s rukama nad hlavou, když chytře švihnul míček k tyči mimo dosah gólmanových betonů. Po první půli jsme vedli 1:0.

Těch branek jsme ostatně mohli dát více. Týna i Dan se dokázali prosadit až do kruhu, Aleš se častěji než obvykle dostával do střeleckých pozic, ale skutečně nám chyběla finální nahrávka, nebo rychlejší vystřelení na branku. Jičín jsme mnohem více tlačili, ale jemu stačilo nám překážet v pohybu.

V druhé půli jsme se snažili dodržovat taktiku. Soupeřovi útočníci několikrát zahrozili z brejků po stranách. Ač se Oliver v brance snažil, Jičín rychle vytěžil dvě branky. Vzápětí jsme po ose Týna – Vojta – Dan srovnali na 2:2, ale stačilo větší okno nepozornosti, nedůslednosti a konečné skóre 2:3 vypovídá o všem.

Minulé zápasy jsem byl spokojený i přes prohru. Tentokrát je ke spokojenosti daleko hlavně proto, že i když jsme měli ze začátku v každém zápase více ze hry, některým hráčům na konci zápasů docházeli fyzické síly, většina dnes neměla dostatečný přehled ve hře a nevědí kam si naběhnout pro přihrávku. Také střelba nebyla vůbec dobrá. Musíme se naučit více hru zjednodušit, být důrazní ve všech situacích, vždyť jak Aleš tak i Kristýna nebo Prochy, pokud po ztrátě míčku se ho zkusili znovu vybojovat, prakticky vždy se jim to podařilo.

Poklona patří opět Jolance, která odběhala neskutečný prostor, dokázala zaskakovat a uhasit chyby nejen obrany, ale i brankaře a asi jako jediná čte brilantně hru, umí se pohybovat a být na hřišti vždy tam, kde je potřeba.

Dušan, Sára, Aleš