7 statečných v Liticích
Předpověď počasí na neděli 28. května byla třicetistupňová. Naštěstí bylo jen dvacet osm, ale to nebyla pro nás jediná nepříjemná věc. S omluvenkami se roztrhl pytel. Martin a Denisa dostali střevní potíže, Jáchym má zraněnou ruku, Aleš a Štěpán z rodinných důvodů nemohli a jiní náhradníci z řad přípravky jsme si půjčit nemohli, ančto jeli na turnaj do Budějic… V Liticích jsme tedy odehráli dva zápasy v sedmi lidech pod prudkým sluncem. První zápas jsme Hráli proti Olomouci B, a druhý jsme odehráli proti Liticím B.
Posunutí Aničky a Jonáše na hroty útoku se nám vyplácí. Soupeř nemá dostatečný klid na založení útoku a naše obrana má zase klid pro svou práci, protože není pod až tak silným tlakem. Důkazem je i vedení 1:0 nad Olomoucí, a navíc jsme naše vedení mohli zvýšit, pokud bychom proměnili šance, do kterých jsme se dostávali. Ale na kdyby se nehraje, a Olomouci stačilo pět chyb obrany (nebo spíše zaváhání) a Mejdlo, který nastoupil do branky místo Denisy, byl pak pro samotného útočníka snadným soustem. V podstatě jsme dostali všechny branky z nájezdů, když nám útočník utekl. Prohráli jsme nakonec 1:4.
Před druhým zápasem jsme tým pochválili. Skutečně hra byla dobrá, měli jsme mnohem více šancí a odmítali jsme jakékoliv změny, které hráči chtěli. Jako například Anička do obrany, Jonáš do Branky, Kryštof na střídačku po celý zápas a podobně… Vzhledem k tomu, že nepřijela Kadaň ani Spořice, program turnaje byl posunut a po krátké pauze jsme nastoupili do dalšího zápasu proti Liticím B.
Byl to nejlepší výkon, který jsem u mladších žáků doposud viděl. Krásný zápas. Vedli jsme 2:0, soupeř neproměňoval své šance a to možná také rozhodlo, protože buď netrefil prázdnou branku, nebo to „prášili“ do betonů Mejdla, který vždy stál tam, kam soupeř střílel, čímž nás podržel. Dokázali jsme si vytvořit i tlak, dostat se do šancí a proměnit v branky. Litice je ale silný protivník a dokázal skóre otočit ve svůj prospěch na 2:3, nicméně děti to nevzdaly a z tlaku jsme vytěžili penaltu, kterou Jonáš přesně a tvrdě umístil do sítě. Už to vypadalo na remízu, ale nakonec jsme vyhráli 4:3, když jsme při dohrávaném trestném rohu dokázali dát z dorážky branku.
Nutno ale přiznat, že rozhodčí výrazně ovlivnili hru. Na obou stranách! Překvapilo mne, že tápali v pravidlech, jako by to byli kluci, co hokej nehráli. Takže kdyby to pískal někdo zkušenější, třeba by oba zápasy dopadly jinak, ale jak jsem psal výše, na kdyby se nehraje. Zároveň se bojím, že jsme si s nasazením Mejdla do branky zavařili na velké problémy, neboť se mi vybavilo soustředění před čtyřmi lety (tuším), kdy nám všem z Mejdla hučelo v hlavě, protože ať jsme se schovali kam jsme chtěli, vždy bylo slyšet: „Mohu být brankař? Mohu být brankař? Mohu být brankař? Mohu být brankař…?“
